Klášter Poblet
Klášter Poblet | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
Smluvní stát | Španělsko |
Souřadnice | 41°22′51″ s. š., 1°4′57″ v. d. |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | i, iv |
Odkaz | 518 (anglicky) |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 1991 (15. zasedání) |
Klášter Poblet je cisterciácký klášter v Katalánsku mezi městy Vimbodí a Espluga de Francolí. Tento architektonický skvost je zařazen na seznamu světového dědictví UNESCO.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Barcelonský hrabě Ramón Berenguer IV. založil na místě zvaném Poblet cisterciáckou fundaci a povolal mnichy z languedockého kláštera Fontfroide. V roce 1151 byla zahájena výstavba kaple a poté stavba kláštera Panny Marie. Zároveň s povýšením fundátorova potomstva na aragónské krále došlo k dalšímu rozmachu rozvoje opevněného kláštera, který se časem stal i královským pohřebištěm.
Cisterciáci postavili klášter v románském slohu, později byly připojeny gotické budovy. Součástí komplexu je obrovský dormitář dlouhý 87 a široký 10 m. Jeho rozměry dávají tušit, jak velké množství mnichů tu bylo ubytováno. Impozantní prostor byl počátkem 15. století přestavěn v gotickém slohu. Hlavní oltář z alabastru je mistrovským dílem renesančního sochaře Damia Formenta z let 1527–29.[1] Královské náhrobky byly roku 1835 zničeny a ve 20. století byl rekonstruovány Fredericem Marèsem.
V klášteře jsou uloženy ostatky sv. Bernarda z Alciry, cisterciáckého mnicha a mučedníka. Je zde rovněž pohřben generální opat cisterciáckého řádu, rodák z jižních Čech, Matthäus Quatember.
Současnost
[editovat | editovat zdroj]V klášteře dodnes žije mnišská komunita. Mniši vydávají tzv. Scriptorium populeti, texty o historii kláštera a cisterciácké spiritualitě. V klášterním kostele bývají podle komunitního rozvrhu několikrát denně bohoslužby.
Královské pohřebiště
[editovat | editovat zdroj]- Alfons II. Zdrženlivý
- Jakub I. Dobyvatel
- Petr IV. Obřadný
- Jan I. Lovec
- Martin I. Soucitný
- Ferdinand I. z Antequery
- Alfons V. Šlechetný
- Jan II.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BERNHARD, Marianne. Kláštery. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. ISBN 80-85785-56-0.